Jiří Šumbera
Komentovaný seznam zákonů, směrnic a vyhlášek s citacemi nejdůležitějších ustanovení (autorský zákon, živnostenský, daně, účetnictví, sponzorství, reklamy, ochrana přírody, lesní zákon,...)
Tato kapitola celkem pochopitelně nikoho nepřitáhne, ba možno říci, že mnohý "kartograf" ji raději přeskočí. Nebylo cílem autorského kolektivu Vás na závěr této příručky znechutit, ale praxe je taková, že se s právními předpisy setkáváme denně na každém kroku. Chtě nechtě jsou součástí našeho všedního života. Nutno říci na tomto místě, že zde nejde o kartografii, ale o Orientační běh s velkým "O". Mapa jako taková je jen základní pomůckou pro orientační běh. Tím je myšleno to, že cílem není udělat dobrou mapu, ale uspořádat nezapomenutelné závody. Nástroje legislativy mají sílu v tom, že mohou zcela zhatit záměry pořadatele, finančně poškodit pořádající oddíl, poškodit jméno orientačního běhu jako takového a v neposlední řadě odradit možné sponzory od další nebo budoucí spolupráce. Proto bychom byli rádi, aby zde dobře míněné rady a doporučení byly brány vážně. Především pro pořadatele jakýchkoliv sportovních akcí orientačního běhu je tato kapitola ve skutečnosti kapitolou číslo 1. To znamená, že by se s ní měli seznámit co nejpodrobněji. Už proto, že každému záměru o pořádání závodů spojenému s tvorbou nové mapy musí přecházet znalost a zkušenost v rozsahu, který se vám zde pokoušíme předložit. Kolektiv autorů v minulosti sám na vlastní kůži prověřil, co všechno se může stát. Určitě by to vydalo na samostatnou publikaci. V orientačním běhu není bohužel dostatek finančních prostředků, aby špatné postupy byly prověřovány několikrát. To že si orientační běžec zopakuje svoji oblíbenou chybu při závodech alespoň třikrát do roka není dostatečným důvodem k tomu, aby se podobně chovali pořadatelé.
Je zde všem snad jasné, že další odstavce nebudou jen o tvorbě speciálních map, ale o samotném výběru prostorů pro závody a dokonce i výběru vhodného termínu pro požadovanou soutěž. Je potřeba mít na mysli, že sebelepší mapa je celkem na nic, pokud ji nevyužiji na jedinou soutěž.
Ani absolutní dodržování právních předpisů není ještě 100% zárukou úspěchu. V řadě míst se setkáte se zájmovými skupinami, které usilují o cokoliv, jenom ne o pořádání akcí orientačního běhu. Zde musí nastoupit něco jako diplomacie a komunikativní způsob jednání s protistranou, zvláště pokud od ní potřebujete souhlas. Nikdy nemusí být nic ztraceno. A někdy bohužel je opravdu racionálnější ustoupit a najit si třeba jiný prostor. Pokud možno ještě před zahájením prací v terénu a před rozmnožením rozpisu na závod.
A je ještě jedna skutečnost, která není podložena zákonem, ale domníváme se, že v této kapitole je pro ni jistě místo. Je to etika. Dotýká se nejen interních vztahů uvnitř orientačního běhu, ale její respektování může mít i pozitivní dopad mimo náš nepočetný kolektiv. Respektování nepsaných dohod o využívání jednotlivých prostorů jistě patří právě sem. Nejvíc poškozují jméno tvůrců map jejich vzájemné spory a neuvážené komentáře k cizím mapám. Jakékoliv hodnocení je vždy velmi ošemetná věc. Zde platí jako málo kde, že kdo nic neudělá, nic nepokazí. Navíc je mapa pro orientační běh natolik jedinečným dílem, , že třicet kartografů vyrobí třicet velmi podobných map stejného prostoru, ale každá bude jiná . U všech bude sice použit stejný mapový klíč (ISOM 2000), ale každý do své mapy vnese svůj osobitý prvek, který by neměl vadit soutěžícím, ale neměl by rovněž vest k polemikám mezi kartografy. Nebo jinak, kartografové mohou spolu diskutovat několik let o tom, jak velké vývraty v lese mapovat a zda mají byt zelené, hnědé nebo černé nebo se nemají mapovat vůbec.. Ale tuhle diskusi si pro sebe vedou interně kartografové a navenek normální závodníky vlastně nezajímá. Vzájemné problémy mezi kartografy by měly prostě zůstat mezi kartografy.
Mapování nepřináší kartografům v zásadě žádné společenské výhody. Mapy dělají spíše pro svůj dobrý pocit. Měla by zde však působit jistá sebekontrola, aby i sám kartograf poznal, kdy se mu práce podařila a kdy bude lépe s touto bohulibou činností skončit. A ještě na závěr. Mapová díla pro orientační běh jsou ve své většině díla kolektivní a proto zde by mělo platit především, že každý zúčastněný kartograf má úctu k práci ostatních. Cílem je udělat mapu dobrou jako celek, nikoliv jen někde.
Všechny zde uvedené citace z jednotlivých zákonů jsou víceméně vztaženy k počátku roku 2000 a je nutno počítat s tím, že legislativa se bude dále vyvíjet. Předpokládaný vstup do Evropské Unie jistě přinese další legislativní úpravy. Pokud se chystáte mapovat v zahraničí, můžete počítat s jistou odlišností od zákonných ustanovení platných v Česku.