Zdeněk Lenhart, Bob Háj 8.12.2000
Pro OB mapu není nutná absolutní přesnost, docela stačí přesnost relativní (správné vztahy sousedních objektů).
Nejpřirozenější a nejschůdnější cestou k relativní přesnosti je však právě přesnost absolutní.
Dobrý mapař mapu tvoří. To znamená, že podkladu nevěří a všechno si přeměří. Rýsuje přesně, kreslí lehkou rukou. Z lesa přinese úplnou kresbu mapy. Dokáže tak vytvořit výbornou mapu i na čistém papíře. Čím přesnější a bohatší má podklad, tím méně musí měřit, tím je práce rychlejší a tím více se mapování blíží vybarvování dětské omalovánky.
Kdo použije metodu omalovánky na špatném podkladě, ten si zadělá na spoustu problémů a nekvalitní výsledek. Donese výtvor, v němž nic proti ničemu nesedí. Důležité je tedy nejen získat nejlepší možný podklad, ale co nejlépe jeho kvalitě a jeho nedostatkům přizpůsobit důslednost a rozsah měření. To lze jedině citem, zkušeností a úvodním testem v terénu.
Špatný mapař přesně měřit neumí nebo je na to líný. Někdy to vyvažuje různými přístroji a nástroji, neumí je však plně využít. Kreslí hrubě a nepřesně. Z lesa přinese nesouvislou malůvku. Při kreslení ji pak kombinuje s podkladovkou, vše různě přihýbá a výsledek se mapě podobá jen vzdáleně.
Obvyklý postup prací v terénu vypadá asi takto:
Čas a úsilí, které investujete do pečlivého proměření základní sítě (bod 2) se vám vrátí hned dvakrát. Nejenže mapa bude ve výsledku přesnější, ale ani vy sami se při plošném mapování nebudete neustále potýkat s nutností všelijakých deformací. V přesné kostře zákonitě všechno proti všemu přesně sedí.
Tato kapitola má na začátku obsáhlý výklad o jednotlivých metodách měření z pohledu orienťácké praxe, potom souvisle popisuje postup při mapování, a na závěr uvádí rady pro speciální situace (různý podklad, terén, mapování ve skupině, revize).
Úplnější teoretický výklad k některým metodám (zejména GPS) najdete v kapitole Kartografie.