Základem této tiskové techniky je forma, zhotovená ruční nebo strojovou sazbou. Na této "matrici" vzniklé sesazením kovových liter nebo odlitím z formy jsou tištěna místa, která jsou v reliéfu vyvýšená. Na vyvýšená místa matrice se nanáší barva a ta se tlakem obtiskne na papír. Můžeme si to představit pro názornost jako razítko. Takto se dříve tiskla většina tiskovin ve velkých nákladech - noviny, knihy, apod. Nyní se prakticky vše tiskne ofsetem.
Při tisku z hloubky je tištěno to, co je v reliéfním řezu zahloubeno, tedy vyleptáno nebo vyryto do tiskové desky. Barva zůstane v prohlubních tiskové desky a odtud je přenesena na papír. Hlubotisková technika umožňuje při fotochemické přípravě tiskových desek velmi jemnou reprodukci polotónových přechodů barev, používá se pro velmi náročné a kvalitní tisky - uměleckou fotografii, tisk bankovek, apod.
Princip - Ofset je založen na odpudivosti "mastné" barvy a vody. Obraz není na tiskové desce (tzv. kovolistu) ani vyvýšen, ani vyhlouben, jsou na něm aktivní plochy, které přijímají a přenášejí barvu z barevníkového válce, zatímco okolní neaktivní hygroskopická plocha naopak přijímá vodu z vodového válce. Obraz se z kovolistu přenáší, na gumový válec a jím je barva přenesena na papír. Množstvím barvy nanesené barevníkovými válci na kovolist, případně i poměrem mezi množstvím barvy a vody, může šikovný tiskař ovlivňovat barevné vyznění tisku aby odpovídalo požadavkům předlohy.
Jsou i jiné technologie tisku z plochy, ale ofset je dnes jednoznačně nejrozšířenější tisková technika vůbec.
Osvit filmů - V dřívějších dobách byly tiskové předlohy fotograficky upravovány (zmenšovány, převáděny na rastry) a přeneseny na tiskové filmy klasickou cestou přes negativ. Nyní jsou již pořizovány skoro výhradně z datových tiskových souborů (výtažky jednotlivých tiskových barev v tiskové podobě v souborech EPS). Data jsou digitálně zpracována ve stroji nazývaném osvitová jednotka, který velmi přesným laserovým paprskem exponuje obraz přímo na film. Výsledkem jsou opět tiskové filmy, nesprávně, ale o to častěji, se jim říká litografie. Pro tisk každé z barev jeden film, barvy později při soutisku na papíře vytvoří plnobarevný obraz motivu. Velikost odpovídá tiskové velikosti. Obraz je na spodní straně filmu. Obrátíme-li film kresbou k sobě, tak je "nečitelný", zrcadlově obrácený.
Ivo Novák: Dbejte na to, aby všechny litografie pro jednu mapu byly svíceny na jednu roli filmu. Je-li některá barva svícena na konec jedné role a další na začátek nové, tak na sebe nebudou přesně sedět, neboť filmy jsou v osvitce jinak mechanicky namáhány na počátku a na konci role. Role mívají 45 - 120 m.
Montáž - Z nasvícených filmů jednotlivých motivů odborný pracovník tiskárny montuje na prosvětlovacím stole tiskové archy tak, jak se pak budou ve formátu stroje tisknout. Různé motivy nebo kopie jednoho motivu poskládá do plného formátu tiskového stroje, sesadí filmy jednotlivých barev tak, aby na sebe přesně lícovaly. Na základní čirou folii Astralonu je prostě lepí průhlednou isolepou. V této fázi může také nouzově a v omezené míře ještě ručně zasáhnout do kresby, vyškrábat písmeno, dotáhnout linky, zaplnit chybějící plochy. Šikovný a zkušený montážník vám tak může zachránit spoustu peněz za nový osvit či dokonce nový tisk celého nákladu.
Obvykle přidává do formátu filmu různé soutiskové, ořezové a tiskařské značky a plošky, pokud nejsou nasvíceny už na filmech. Tyto značky mají významný vliv na kvalitu tisku, ale na výsledném výtisku se neobjeví, oříznou se s okraji.
Kovolist - Tiskový film je ultrafialovým světlem kontaktně překopírován na tenký hliníkový plech opatřený světlocitlivou vrstvou. Ten se pak vyvolá podobně jako klasická fotografie. Podle předpokládaného nákladu se používají kovolisty s různým složením citlivé vrstvy a navíc se ještě na závěr může zvýšit jejich odolnost vypalováním.
Kam na kovolistu přes černé místo na filmu nedopadlo světlo, tam je zachována aktivní vlastnost emulze - neosvícená plocha přijímá a přenáší barvu. Tam, kde byla plocha emulze na kovolistu osvícena, je aktivní vrstva vyleptána a barvu nepřenáší. Vzato zcela přesně, jsou tedy tištěná místa i při "tisku z plochy" nepatrně vyvýšena nad okolí.
Tiskový stroj - Připravené kovolisty jsou upevněny na válce tiskového stroje. Každá barva je tištěna jedním tiskovým válcem. Část stroje určená pro tisk jedné barvy, s jedním tiskovým válcem, se nazývá stolice nebo věž. Podle jejich počtu jsou rozlišovány ofsetové stroje na jedno-, dvoj-, čtyř-, pěti-, šesti- až případně osmistolicové. Má-li stroj stejný nebo větší počet stolic, než kolik je tiskových barev, projde papír strojem jen jednou a plnobarevný výtisk je hotov. Má-li méně stolic, než je barev, musí tiskař zakládat papír do stroje vícekrát, zároveň musí čistit válce a plnit je dalšími barvami. Musí stroj znovu seřizovat a znovu najíždět tisk. Tisk je tak náročnější na udržení kvality podmínek pro soutisk a zvyšuje se množství makulatury i chybných výtisků - odpadu. Pro oboustranný tisk mají některé stroje mezi stolicemi obracecí zařízení, jinak se musí papíry zakládat ještě jednou obráceně.
Knihařské práce - Vytištěné archy jsou ponechány určitou dobu k zaschnutí a ustálení barvy v papíru, pak jsou na řezačce rozřezány na výsledný formát, zabaleny a připraveny k vyskladnění. Jiné produkty jsou ještě podrobovány složitějším procedurám - lakování, skládání (falcování), snášení (řazení listů), sešívání, lepení, apod.