Mapování pro orientační běh není ani hračka, ani velká věda. Ne každý však dokáže dělat mapy dobře a s potěšením. Chcete-li mít úspěch, musíte splňovat určité předpoklady. Některé jsou vrozené a kdo je nemá, ten je nikdy ani mít nebude; jiné se dají snadno naučit:
Vlastní závodnická zkušenost. Čím delší, úspěšnější a mezinárodnější závodnickou kariéru máte za sebou, tím lépe. Jako minimum však stačí pět startů na závodech okresní úrovně.
Pečlivost, trpělivost a vytrvalost. Mapování je zdlouhavá drobná práce, přibývá jí strašně pomalu. Milovníci rychlých a efektních řešení zde nemají místo.
Abstraktní technické myšlení a prostorová představivost. Těžko definovatelná vlastnost, která vám umožňuje od oka kreslit vrstevnice, dá se to otestovat třeba i psaním zrcadlově obrácených písmen.
Jemná ruka a dobré oči. Obojí se dá kompenzovat větším měřítkem při mapování. Oči pak vhodnými brýlemi. Barvoslepost je ale závažným handicapem.
Fyzická odolnost. Hlad, vedro, zima, déšť, kamení, klacky, kopřivy, komáři a trní vám musí připadat normální. Fyzická kondice na 10 hod popocházení po lese je žádoucí.
Zodpovědnost. Navzdory vzdáleným termínům je třeba od začátku pracovat s plným úsilím. Vždycky vám něco zkříží plány. Nemoc, školní či pracovní povinnosti, počasí, jiná atraktivní bytost či jiná atraktivní mapa. Termín závodů se však posunout nedá. Několik špičkových mapařů si nadlouho pokazilo pověst tím, že v dobré víře slíbili tady i tam, a ještě toto a tamto, no a pak se to nějak zvrtlo. Pršelo, zkoušky, svatba, angína, pohřeb, ples, závody, povodně a podobně.
Základní počítačová gramotnost. Je dobrým zvykem, že každý po sobě sám mapu i kreslí. Pokud nedovedete ve Windows zkopírovat soubor na disketu, tak se to napřed naučte.
Všechno trvá déle, mapování zvlášť.
Myslete hlavou.