Státní mapová díla ČR

  1. Základní mapy
  2. Státní mapy
  3. Topografické mapy
  4. Katastrální mapy
  5. Mapové prodejny Katastrálních úřadů I. stupně

Mapování našeho státního území probíhá již od poloviny 18. století a během vývoje vzniklo několik desítek mapových děl, pokrývajících jej částečně nebo úplně. První mapy byly pořizovány pro vojenské účely a evidenci půdy. Největšího rozmachu dosáhlo budování mapových děl v poválečných letech po 2. světové válce. V celém průběhu dějin mapování v našich zemích vedle sebe souběžně vznikala civilní a vojenská mapová díla. Přestože se obě mapové služby vyvíjely na první pohled odděleně, častokrát byla jejich díla úzce provázána. Ať už to bylo přebírání geodetických základů či odvozování map s převodem do jiného souřadnicového systému.

Pro všechna státní mapová díla platí, že při mapování rozsáhlých území se vyhotovuje potřebný počet tzv. triangulačních a mapových listů, které jsou logicky uspořádány v tzv. kladu listů a označeny tak, aby umožnily prostorovou lokalizaci a určení pravoúhlých rovinných souřadnic rohů listů. Tento systém označení listů se nazývá nomenklatura. Úhel mezi svislou osou souřadnicového systému a místním poledníkem se nazývá meridiánová nebo poledníková konvergence. Ta se liší v závislosti na použitém souřadnicovém systému a konkrétní poloze v rámci systému.

nahoru 

Základní mapy

Po invazi v roce 1968 došlo vzhledem k politicko-vojenské situaci k rozsáhlému utajování mapových informací, které trvalo více než 20 let. Tehdy vznikla potřeba nového mapového díla pro civilní účely, které by bylo značně obsahově ochuzeno o utajované skutečnosti. Utajení se kromě vojenských značek a zařízení týkalo především jakýchkoli geografických a rovinných souřadnic a údajů, které by umožňovaly pomocí způsobů matematické kartografie určovat souřadnice rohů mapy na elipsoidu či v rovině. Mapy pro veřejnost, které se z tohoto díla odvozovaly (autoatlasy, turistické mapy, plány měst), musely být polohově deformovány. Takto bylo vytvořeno civilní zeměměřickou službou nové mapové dílo pod názvem Základní mapa středního měřítka (ZM). Mapy vydává Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK) se sídlem v Praze.

Geodetické a kartografické základy

Dílo je vyhotoveno v souřadnicovém systému S-JTSK, Křovákově dvojitém konformním zobrazení Besselova elipsoidu a výškovém systému Balt po vyrovnání (Bpv). V dřívějším období byl používán výškový systém Jadranský, u kterého se nulový vodočet liší o +40 cm, podle jiných pramenů o +68 cm. Výšky v Bpv jsou tedy o tuto hodnotu větší.

Obsah základní mapy

Základní mapa obsahuje polohopis, výškopis a popis týkající se reliéfu, sídel, komunikací, průmyslu, zemědělství atd. Základní mapa je zásadně mapou odvozenou, tj. nevzniká novým mapováním. To se provádí výjimečně, pouze v místech značného množství změn. Mapa neobsahuje souřadnice rohů mapových listů, souřadnicovou síť ani další identifikační prvky pro určení polohy. Ze základní mapy je odvozena celá řada tematických verzí, např. mapy okresů, mapy krajů, mapa ČR, klad listů základních map, silniční mapa, mapa základních sídelních jednotek, vodohospodářská mapa.

Klad a značení mapových listů

Základní mapa pokrývá celé území bývalého Československa v měřítkové řadě 1:200 000 (ZM200), 1:100 000 (ZM100), 1:50 000 (ZM50), 1:25 000 (ZM25) a 1:10 000 (ZM10). Klad listů vychází ze základního měřítka 1:200 000 a je vytvořen umělou konstrukcí pravidelně se sbíhajících čar, které velmi hrubě sledují směr poledníků. Mapové listy všech měřítek jsou lichoběžníky s rovnoběžnou horní a spodní základnou a výškou 38 cm, jednotlivé listy téhož měřítka však nemají obecně stejné rozměry, délky úhlopříček ani plochu. Souřadnice jejich rohů nejsou okrouhlé hodnoty v rovinném systému S-JTSK ani v zeměpisných souřadnicích.

Klad a značení mapových listů ZM:

Měřítko Výchozí mapa Dělení Počet listů Příklad označení Počet listů v ČR
1 : 200 000       24 19
1 : 100 000 ZM200 2 × 2 4 24-1 59
1 : 50 000 ZM100 2 × 2 4 24-11 211
1 : 25 000 ZM50 2 × 2 4 24-111 787
1 : 10 000 ZM50 5 × 5 25 24-11-01 4555
Klad a značení mapových listů základních map:
Klad a značení mapových listů ZM 200/100/50/25:
Klad a značení ZM 10:

Využití pro OB

ZM10 je mapou odvozenou - nevznikla tedy novým mapování. Průměrný interval obnovy činí 7 let, preferována jsou území s velkým množstvím změn. ZM10 lze získat i v digitální podobě ve dvou formách - buď jako rastrovou bezešvou mapu označenou ZABAGED/2 nebo jako geografická data ve vektorové formě označená ZABAGED/1 (Základní báze geografických dat).

Na okrajích mapového rámu najdeme nomenklatury sousedních mapových listů. Na mapách vydaných po roce 1993 najdeme již kilometrovou síť S-JTSK a zeměpisnou síť. Síť S-JTSK je na rámu vyznačena průsečnicemi příslušné osy s rámem a hodnotou souřadnice v km a v mapě průsečíky této kilometrové sítě. Na rámu je vyznačena zeměpisná síť na Besselově elipsoidu ve stupních a minutách (pozor - tyto souřadnice nejsou totožné se souřadnicemi WGS84 uváděnými v GPS přijímačích.)

Z mapy nelze odvodit směr magnetického poledníku - tedy učit směr severojižních čar. Mapový rám je lichoběžník a žádná ze svislých hran (které nejsou vzájemně rovnoběžné) nekoresponduje se zeměpisným poledníkem, natož s poledníkem magnetickým.

Hodnocení mapy: ZM10 je mapou topografickou - tzn. že se stejnou podrobností zobrazuje objekty v intravilánu (zastavěném území) a extravilánu (lesy, louky, pole atd.). Tam, kde je jejím podkladem topografická mapa TM10, je zpravidla dobře zpracován polohopis. Oproti TM10 je však ochuzená o některé údaje. Při vynášení základní sítě je vhodné začínat a končit polygon v zaměřených bodech, které jsou označeny značkou ¤ a výškovou kótou. Ani na tyto body se však nelze stoprocentně spolehnout. Průběh linií (cest, potoků, hranic lesa) je mnohdy nepřesný a zjednodušený, vnitřní hranice porostů nemají s realitou zpravidla nic společného. Pokud je možné v terénu identifikovat hraniční kameny, pak se dají využít hranice katastrálních území. Výškopis převzatý z TM10 je přijatelným podkladem na nezalesněném území. V lese v členitějším terénu podávají vrstevnice často jen orientační informaci o průběhu terénu, nezřídka je použitelný jen počet vrstevnic, které je třeba terénem protáhnout. Nejlépe je s tímto podkladem využít několik základních bodů a pak se spolehnout sám na sebe a své měření.

Krátké hodnocení mapy: ZM10 je dobře dostupný, kvalitou však průměrný až špatný podklad.

nahoru 

Státní mapy

Státní mapy se u nás začaly vyhotovovat po roce 1945, kdy vznikla velká potřeba map velkého měřítka pro projekční práce při obnově země a její infrastruktury. Bylo rozhodnuto o vytvoření Státní mapy 1:5000 - hospodářské (SMH-5) v souřadnicovém systému S-JTSK. Vzhledem k pomalému postupu prací se v roce 1950 přikročilo k vyhotovení mapového provizória Státní mapy 1:5000 - odvozené (SMO-5). Tyto mapy byly sestaveny z podkladů, které byly k dispozici. Pro polohopis byly použity zjednodušené a generalizované katastrální mapy bez parcelních čísel, pro výškopis pak podklady podobného (tedy i menšího) měřítka. Vzhledem k velké potřebě bylo toto provizorní odvozené dílo opakovaně vydáváno. Nová vydání využívala aktualizovaných pozemkových map evidence nemovitostí pro polohopis a výškopis zpravidla přejímá z topografické mapy 1:10 000 nebo v posledním období ze Základní mapy 1:10 000. SMO-5 bude výhledově postupně nahrazována Základní mapou v měřítku 1:5000 s výškopisem.

Po roce 1961 byly vyhotovovány technickohospodářské mapy v měřítkách 1:5000, 1:2000 a 1:1000 v souřadnicovém systému S-42 a výškovém systému Balt - po vyrovnání.

Po invazi armád Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 bylo použití S-42 vyhrazeno pro vojenské účely a všechny civilní mapy musely být převedeny do souřadnicového systému S-JTSK. Od roku 1981 je vytvářena Základní mapa ČSSR velkého měřítka (ZMVM) v měřítkách 1:5000, 1:2000, 1:1000 a 1:500. Státní mapy vydává Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK) se sídlem v Praze.

Geodetické a kartografické základy

Dílo je vyhotoveno v souřadnicovém systému S-JTSK, Křovákově dvojitém konformním zobrazení Besselova elipsoidu a výškovém systému Balt po vyrovnání (Bpv). V dřívějším období byl používán výškový systém Jadranský, u kterého se nulový vodočet liší o +40 cm (někdy se uvádí +68 cm). Výšky v Bpv jsou tedy o tuto hodnotu větší.

Obsah státní mapy

Ve státní mapě jsou zobrazeny body základního a podrobného bodového pole, pozemky, budovy a technická zařízení trvalého rázu, tedy zejména intravilán obcí a měst. Výškopis je vyjádřen vrstevnicemi, šrafami a kótami. Polohopis je doplněn místními a pomístními názvy.

Klad a značení mapových listů

Mapové listy všech měřítek jsou obdélníky v síti S-JTSK a tedy mapový rám nekoresponduje s poledníky. Poledníková konvergence se směrem na západ zvětšuje a tedy zeměpisný sever bude svírat se svislým rámem mapy větší úhel. Viz obrázek.

Klad a značení mapových listů státních map (SMO-5, ZMVM):
Měřítko Výchozí mapa Dělení Příklad označení Rozměr listu Rozměr území
1:5 000    Náchod 7 - 3 0,5 × 0,4 m 2500 × 2000 m
1:2 000 1:5 000 2 × 2 Náchod 7 - 3/1 0,625 × 0,5 m 1250 × 1000 m
1:1 000 1:2 000 2 × 2 Náchod 7 - 3/11 0,625 × 0,5 m 625 × 500 m
1:500 1:1 000 2 × 2 Náchod 7 - 3/111 0,625 × 0,5 m 312,5 × 250 m

Využití pro OB

SMO-5 je vlastně zjednodušená parcelní mapa doplněná o výškopis. Mapa je dvojbarevná - polohopis je znázorněn šedě, výškopis světle hnědě. Budovy jsou znázorněny tečkou, typ porostu značkou. Budovy jsou výrazně přesnější než v ZM10. Linie silnic a vodní toky jsou vyjádřeny dvojčarou, protože jsou to vlastně úzké řemenové parcely. Protože se jedná o hranice pozemků, nekorespondují vždy se situací v terénu. V lesních prostorech je hustota informací podstatně řidší než v zastavěných územích.

Síť S-JTSK je na rámu mapy vyznačena lištou s členěním po 100 m a popisem os po 1000 m v km. V mapě je pak rovinná kilometrová síť vyznačena průsečíky. Rám je obdélník a poledníková konvergence vzrůstá západním směrem a je vždy západní. Geografický sever bývá označen spojnicí bodu P na spodní hraně rámu a orientované šipky s označením Sg na horní hraně rámu. Magnetický poledník nelze odvodit a je nutné postupovat stejně jako u ZM10.

Hodnocení mapy: SMO-5 má zpravidla dobře zpracovaný polohopis, který je odvozen z katastrální mapy. Její použití je výhodné v hojně urbanizovaném terénu, například pro parkové mapy nebo mapy příměstských lesů, případně v rekreačních oblastech. Ve velkých lesních komplexech a hornatějších územích bude zaznamenaná liniová síť tak řídká, že ji nebude vhodné jako podklad použít.

Krátké hodnocení mapy: SMO-5 je dobře dostupný, kvalitou dobrý až průměrný podklad, který je využitelný jen v příměstských oblastech.

nahoru 

Topografické mapy

Vojenské topografické mapy se v našich zemích zhotovovaly již od 20. let tohoto století, avšak zpracována byla zanedbatelná část státního území. V tomto období docházelo zejména k reambulaci topografických map rakousko-uherských. Největší proslulost si získala revidovaná speciální mapa 1:75000, která pod názvem "speciálka" byla hojně užívána kromě jiného i pro turistické účely a velmi dobře sloužila v počátcích orientačního běhu.

Celoplošné mapové dílo bylo zpracováno v 50. letech. Vzhledem ke začlenění Československa do Varšavské smlouvy vzniklo v rámci tohoto vojenského seskupení mezinárodní mapové dílo jednotné koncepce. V letech 1953 - 1957 byly provedeny mapovací práce na 1736 mapových listech topografické mapy 1:25 000 (TM25). Hlavní mapovací metodou byla letecká fotogrammetrie. Z této mapy byla postupně odvozena měřítka 1:50 000 (TM50), 1:100 000 (TM100), 1:200 000 (TM200) a 1:500 000 (TM500). Toto mapové dílo je udržováno a aktualizováno dodnes, přičemž dnes je možné mapy získat i v digitální podobě (buď jako vektorová data nebo jako rastrové ekvivalenty). Od roku 1956 byla vyhotovována rovněž topografická mapa 1:10 000 (TM10), v některých lokalitách bylo mapováno do měřítka 1:5000. Toto mapové dílo pokrývá cca 25% území, převážně pohraničních oblastí a není dále udržováno. Posloužilo však pro odvozování ZM10 a výškopisu SMO-5.

Produkci vojenských topografických map zabezpečují Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ) v Praze a Vojenský topografický ústav (VTOPÚ) v Dobrušce. Vojenské topografické mapy lze objednat ve VZÚ v Praze, Rooseveltova 23, Praha 6.

Geodetické a kartografické základy

Dílo je vyhotoveno v souřadnicovém systému S-42, použito je příčné válcové konformní Gauss-Krügerovo zobrazení poledníkových pásů na Krasovského elipsoidu a výškový systém Balt po vyrovnání (Bpv) s nulovým vodočtem Kronštadt. Ten je o 0,40 m (podle jiného zdroje 0,68 m) níže než v dříve používaném systému jadranském.

Obsah topografické mapy

Topografické mapy mají podobný obsah jako základní mapy, navíc však obsahují objekty s vojenskou tématikou, souřadnicovou síť 1 × 1 km, zeměpisné souřadnice v rámu mapy a souřadnice rohů mapových listů.

Klad a značení mapových listů

Mapový rám je "přirozený", neboť je obrazem poledníků a rovnoběžek. Tvoří ho obecné křivky s okrouhlými hodnotami zeměpisné šířky a délky, které se v rozích mapového listu protínají pod pravým úhlem. Jisté problémy přináší existence dvou souřadných systémů poledníkových pásů na našem území, zejména v okolí hraničního poledníku 18° v.d.

Klad a značení mapových listů TM:
Měřítko Výchozí mapa Dělení Počet listů Rozsah listů -
z. šířka a délka
Příklad označení
1 : 1 000 000     4° 6° M-33
1 : 500 000 MMS 2 × 2 4 2° 3° M-33-A
1 : 200 000 MMS 6 × 6 36 40´ 1° M-33-XXXVI
1 : 100 000 MMS 12 × 12 144 20´ 30´ M-33-144
1 : 50 000 TM100 2 × 2 4 10´ 15´ M-33-144-A
1 : 25 000 TM50 2 × 2 4 5´ 7´30´´ M-33-144-A-a
1 : 10 000 TM25 2 × 2 4 2´30´´ 3´45´´ M-33-144-A-a-4

Využití pro OB

TM10 byla vyhotovena jen na cca 25% státního území, zejména v pohraničních oblastech. Po roce 1968 bylo toto mapové dílo utajněno, nebylo udržováno a dnes je zcela mrtvé. Signální výtisky archivuje VTOPÚ Dobruška. Oproti ZM10 najdeme v mimorámových údajích navíc hodnotu poledníkové konvergence a hodnotu magnetické deklinace k určitému datu včetně roční změny. Na mapovém rámu jsou uvedeny zeměpisné souřadnice na Krasovského elipsoidu, rovinné souřadnice S-42 v km a zpravidla i S-JTSK v km. V mapě je pak zakreslena kilometrová síť S-42.

Magnetický sever lze určit z uvedené hodnoty magnetické deklinace a její roční změny, přesto doporučuji takto získanou hodnotu ověřit měřením v terénu před započetím mapování.

Příklad: V tiráži mapy je uvedeno: Magnetická deklinace uprostřed listu k 1.7. 1963 +6´ (východní), roční změna (přírůstek) +5,5´. Poledníková konvergence uprostřed listu 1°02´ (východní). Západní a východní svislá hrana mapového listu je zároveň obrazem poledníku. Souřadnicová síť je tedy vůči těmto hranám otočena pravotočivě o 1°02´. Magnetická deklinace (tedy úhel mezi zeměpisným a magnetickým poledníkem) k 1.7. 2000 bude činit 6´ + 37 let × 5,5´/rok = 3°29,5´ a bude východní. Magnetický sever bude odchýlen o +3°29,5´ od svislého rámu mapy nebo o +2°27,5´ od kilometrové sítě.

Hodnocení mapy: TM10 má zpravidla dobře zpracovaný polohopis. Kvalita se však liší list od listu v závislosti na schopnostech mapaře podepsaného pod mapou a druhu polohopisného podkladu. Vzhledem ke stáří mapy mohou jako záchyty při práci posloužit např. staré vozové cesty, které v podkladu najdeme a po letech je v terénu identifikujeme jako rýhy. Výškopis je zpravidla vybudován jen s použitím bodů základní nivelační sítě, takže kvalita je proměnlivá a odvislá od schopností mapaře. Dá se říci, že lepším podkladem je 40 let stará TM10 než aktuální ZM10.

Krátké hodnocení mapy: TM10 je těžko dostupný, kvalitou však velmi dobrý až průměrný podklad.

nahoru 

Katastrální mapy

Katastrální mapy vyjadřují především vlastnické vztahy a slouží k evidenci nemovitostí a pozemků. Prvním geodeticky podloženým dílem byl stabilní katastr vyhlášený patentem císaře Františka I. v roce 1817. Podle něho byly vyhotovovány sáhové mapy v Cassini-Soldnerově zobrazení. V roce 1886 se přešlo ze sáhové na metrickou míru. V roce 1927 byl vyhlášen katastrální zákon, podle kterého začaly být katastrální mapy vyhotovovány v S-JTSK v Křovákově zobrazení. Od roku 1993 platí nový katastrální zákon, podle kterého jsou katastrální mapy součástí státního mapového díla velkého měřítka.

Katastrální mapa obsahuje body bodového pole, polohopis a popis (neobsahuje výškopis). Popis katastrální mapy tvoří čísla bodů polohového bodového pole, čísla hraničních znaků na státní hranici, místní a pomístní názvosloví a označení parcel parcelními čísly a mapovými značkami; vně rámu jsou to pak mimorámové údaje. Klad, rozměry a označování mapových listů katastrální mapy je stejné jako u základních map velkého měřítka (viz kapitola státní mapy).

Pověřeným orgánem odpovědným za správu, udržování a obnovování katastrálních map je Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK) se sídlem v Praze. Ten rovněž zajišťuje převod katastrálního operátu do digitální podoby.

nahoru 

Mapové prodejny Katastrálních úřadů I. stupně

Mapy státního mapového díla s výjimkou vojenských objednáte nebo přímo zakoupíte v prodejnách, které jsou zřízeny příslušnými Katastrálními úřady, adresy prodejen jsou v samostatné kapitole v závěru této příručky. Při objednávce je vždy třeba uvést nomenklaturu, tedy označení žádaných mapových listů. Klady mapových listů mají vždy na prodejně a je možné je i zakoupit. Označení žádaných listů je možné zjistit i na některých webových stránkách - např. www.tmapy.cz.

nahoru