Kreslení map (OCAD)

Bob Háj, Zdeněk Lenhart 12.12.2000

Lesní originál lze sice už považovat za mapu, ale i při nejvyšší pečlivosti je to umatlané dílko kreslené nestandardními značkami a barvami. Nejenže je nelze přímo dát do ofsetové tiskárny aby "s tím něco udělali", ale nelze je ani jednoduše namnožit barevnou kopírkou.

Lesní originál musíme v první řadě překreslit do značek s přesnými tvary a rozměry dle mapového klíče IOF. Pokud bychom překreslení provedli barevnými tužkami na jedinou folii a v barvách dle klíče IOF, tak už by šlo barevnou kopírkou (nebo skenerem a počítačovou tiskárnou) s případným zmenšením do potřebného měřítka vyrábět mapy pro závody, ovšem v nízké kvalitě a za poměrně vysokou cenu za kus, která může být výhodná jen při malém nákladu. Na počítačové tiskárně je to navíc velmi pomalé.

Kvalitní tisk většího počtu výtisků se běžně dělá ofsetem a ten vyžaduje oddělené tiskové podklady pro každou tištěnou barvu. Buď to mohou být čtyři základní barvy pro technologii CMYK, nebo pět či více barev pro tzv. mapový tisk přesně namíchanými barvami dle normy IOF. Podrobněji viz kapitolka 5.1.3. Zde jen to, že CMYK vytváří výsledný dojem jakékoliv barvy tiskem přiměřeného poměru droboučkých bodů ve čtyřech základních barvách. Oddělení těchto "barevných výtažků" se dělá z plnobarevného originálu (obrazu, fotografie) buď fotograficky použitím příslušných filtrů, nebo (dnes už výlučně) skenováním a pomocí příslušných grafických programů.

Při klasickém ručním kreslení tuší na folii používaném až do poloviny devadesátých let se o technologii CMYK nedalo uvažovat a bylo nutno nakreslit ručně na samostatné folie každou z barev IOF. Každá z těch folií se kreslila černě. Tak například na "hnědou" folii bylo třeba černě obkreslit vše, co ve výsledku mělo být tištěno hnědou barvou, tedy hlavně vrstevnice a výplně silnic. Polotóny (paseky, světlejší hustníky) se kreslily na samostatné folie plnou černou plochou a teprve v tiskárně se "přes cedník" přikopírovaly k příslušné kresbě plné barvy. Stejně se daly řešit i čárové rastry (podrost, bažiny, sídliště). Bylo tedy třeba nakreslit celkem asi 10 -15 folií. Fotografické zmenšení do tiskového měřítka, přikopírování rastrů a tisk v příslušných barvách už dělala tiskárna a je o tom kapitola 7 Tisk.

Ruční kreslení bylo pracné, tuš v trubičkových perech zasychala, kresba byla různě sytá, čáry měly proměnlivou sílu, značky neměly přesné tvary a rozměry. Dělení kresby na velký počet folií kladlo nároky na jejich přesné vzájemné lícování, kontrola úplnosti kresby byla obtížná.

Kreslení pomocí počítače tyto problémy elegantně řeší. Na obrazovce můžete mít originál nasnímaný skenerem, nebo výslednou kresbu ve skutečných barvách, nebo obojí přes sebe. Rozklad do bodových rastrů pro CMYK nebo do barev IOF dělá program, stejně jako změnu měřítka. Kdykoliv je možný kontrolní tisk počítačovou tiskárnou. Výsledné barevné výtažky pro ofsetovou tiskárnu jsou krásně syté, čáry a značky mají přesně definované rozměry. Jsou tu však přirozeně jiné nové problémy.

Mapy se dají kreslit mnoha různými programy, ale prakticky všechny mapy pro OB, nejen u nás, ale v celém světě, se kreslí programem OCAD.

Tato kapitola je rozdělena do tří částí:

  1. Obecné pojmy
  2. OCAD
  3. Pracovní postup